Historie jízdárny

Terezínská pevnost od svého založení koncem 18. století měla několik venkovních jízdáren pro výcvik kavalerie, které byly umístěny přímo ve městě. Teprve v druhé polovině 19. století bylo přikročeno ke stavbě kryté jízdárny s unikátním systémem krovů. Její stavba byla projektována v letech 1860 – 1861 a o rok později již byla dokončena.

 

Pravděpodobně v souvislosti s rozmachem romantického slohu, který našel své uplatnění mimo jiné v mnoha historizujících přestavbách šlechtických sídel i měšťanských domů byly za vzor zvoleny skružové dřevěné konstrukce francouzského renesančního architekta Philiberta l´Ormeho (1514 – 1570), které byly uplatněny na několika francouzských zámcích. V tomto směru se jedná o jedinou dochovanou stavbu tohoto charakteru na našem území. Tvoří ji celkem třináct oblouků klenoucích se nad celou více jak 20 metrovou šířkou jízdárny. Celá konstrukce působí majestátným dojmem, jelikož byla úmyslně předimenzována, aby vydržela případné ostřelování pevnosti. Tomuto účelu odpovídal i stavební materiál, kterým byl kvalitní vysokohorský smrk pokácený nejspíše v letech 1858 – 59.

 

Kromě řezbářské a architektonické výzdoby byly ještě nad okny jízdárny odkryty erby zemí Rakouska-Uherska doposud neznámé datace mezi lety 1862, kdy byla budova postavena, až 1918, kdy se podunajská monarchie rozpadla. Ty byly v rámci oprav zrestaurovány.

 

Jízdárna svému původnímu účelu sloužila až do druhé světové války, v době židovského ghetta v období okupace zde byly sklady a po osvobození zde fungovaly opravárenské dílny československé armády. Největší škody pak způsobila velká povodeň v roce 2002, která zasáhla celé historické centrum města a také v jízdárně stála několik dní asi 2 metrová vodní hladina. Mimo jiné proto byla tato památka vybrána k rekonstrukci v rámci probíhajícího projektu IOP Terezín – Projekt oživení historických památek.